Ora et labora Mnichov - díl druhý

Den druhý čili pondělí se nesl v duchu Neue Pinakothek, do níž jsme se vydali ne zcela po ránu, protože bylo třeba dospati táborová spánková vynechání.

Je pravda, že vlastně ani nevím, kde se mi líbilo víc... V Nové Pinakotéce jsme se potkali například se jmény Goya, Cézanne, Delacroix, Gauguin, Van Gogh, Picasso a s mnoha dalšími, jejichž jména si samo můžete vyhledat na webu Pinakotéky.

Pozdní oběd u číňanů (menší porce, vyšší ceny :-)) nás naladil k pořádné prohlídce mapy, při níž jsme zjistili, že malý kousek od komunity je zámek, v němčině zvaný Schloss Nymphenburg, na který jsme se čile vyrazili podívat.

Na spoustách vodních ploch tu žijí různí živočichové, potkali jsme kachny, husy bernešky, nějaké malé husičky, lysky, šídla, vážky, viděli jsme spousty drzých kaprů - a všudypřítomná ptačí hovna (to mě až tak nenadchávalo :-))

A v pondělí večer už začala oficiální Ora et labora. Seznamování proběhlo celkem dobře, sešla se docela zajímavá skupina lidí, věkově dost odlišných (nejmladší bylo 14 let, nestarší něco přes 30), ale co bylo zajímavé, z 11 lidí byly jen dvě Němky, jinak jsme všichni byli "našinci". To s sebou přinášelo jisté výhody - například v tom, že vše bylo tlumočeno - tedy oficiální program atd., běžné věci a konverzaci při práci si člověk samo musel obstarávat sám.

Na obrázku vidíte seznamování, které proběhlo pomocí dotazníků, které jsme museli vyplňoat, jednu otázku jsme měli položit někomu, koho ještě neznáme a jít dál, s další otázkou a za dalším člověkem - to byl asi první jazykový šok :-)

Aranž napovídala, co nás čeká - malování pokoje, opravy kol, mytí kol a aut, myli jsme taky elektrický vozíček jedné sestry, která nemůže chodit, různé natěračské práce, práce v zahradě a taky šití. Doprovázela nás kniha Jonáš, jejíž úryvky nám každý den dávaly prostor pro zamyšlení - nejen Jonáš, ale i kousek z Benediktovy řehole; oboje jsme dostávali na ranním "impulzu", což bylo krátké zamyšlení nad daným úryvkem a hlavně taky rozdělení práce. Ta byla opravdu dost "soft" - pouhé dopoledne cca od půl deváté do 3/4 na 12, přičemž v deset byla pauza a svačinka.

Samozřejmě náš den byl celý "zarámován" kontextem gregoriánsky zpívané modlitby breviáře, které jsme se také účastnili. Kaple je koncipována jako část chórová a část pro hosty, kde byla naše místa, jen při polední modlitbě jsme mohli být (a byli) přímo v chóru. Už jsem asi zmiňovala, že modlitba zpívaná touto formou a ještě v cizím jazyce není úplně jednoduchá :-). Zajímavé taky je, že sestry chodí normálně v civilu, jen na modlitbu mají hábity a závoje.

Celkově byl náš první společný večer příjemný a milý a na práci další den jsme se těšili. Tak uvidíme, co nám den první přinese - příště... :-)