v chaloupce z mechu a kapradí...

Houby a houbaři

23. 8. 2010 12:12
Rubrika: Co se děje...

Tak jsme v sobotu, podpořeni informacemi o tom, že rostou, vyrazili na houby. Vyhlídka na príma procházku ještě zšeřelým lesem, kde se jen občas ozve pták nebo zapraská větvička pod mojí nohou mě naplňovala nadšením.

V půl šesté ráno jsme tedy hupsli do našeho Venouše (autíčko a kamarád v jednom:-)) a vyrazili. Provoz byl, na tuto ranní hodinu spíše rušnější, což mě začalo naplňovat neblahou předtuchou. A ta se záhy stala faktem. Po příjezdu na doporučované místo v Krušných horách (mezi Krupkou a Dubím) jsme ještě v celku klidně zaparkovali, stejně jako další 2 auta, která zjevně přijela za stejným účelem. Vyrazili jsme nahoru (a vypadalo to, že ještě dlooouho půjdeme jen nahoru - hory to nejsou jen tak) a viděli, že ještě není moc vidět :D. Pantáta statečně stále něco sbíral (později jsme zjistili, že bral vše, na co narazil, prý aby měl něco v koši a neměl nervy :D) a my jsme statečně lezli v kopec a nic moc neviděli. Pak se začaly objevovat nějaké houby, což nám, tedy hlavně mně, činilo velkou radost.

Šťastně jsme se procházeli lesem, ale už méně šťastnými nás činily davy, které kolem nás a s námi proudily lesem. A bylo to minutu po minutě horší a horší. Různé typy lidí, které by člověk jen sotva pohledal. Podívejme se blíže na některé z nich:

  • HOUBAŘ - VĚDEC - je oděn do barev nenápadných, vybaven košíkem (do tašky sbírají jen mastňáci), často brýlemi a hlavně spoustou vědomostí a znalostí. Takže sbírá kde-co, včetně většiny "prašivek", čili hub, které běžný jedinec nerozeznává a většina z nich tedy ani nesbírá. I když dobrodruzi se najdou vždycky...
  • HOUBAŘ - DOBRODRUH - je jedinec, který je v naší taxonomii ze zjevných důvodů ohroženým druhem. Sbírá a konzumuje totiž vše, spoléhaje na to, že to nějak dopadne. Dopadne to skutečně vždycky, a proto se s tímto typem houbaře můžeme setkat jen výjimečně.
  • HOUBAŘ - AMATÉR - oděn všelijak, např. do sandálků a kraťasů, někdy udiven z toho, že se v lese nacházejí předměty (větve atd.), které píchají. Houby v podstatě nezná, takže je vybaven taškou či igelitkou a atlasem, v lepším případě kapesním, hub. V tom zuřivě listuje při každém nálezu jakékoli houby a hlasitě polemizuje s kolemhledajícími, zda je tento exemplář jedlý úplně, nebo jen trochu.
  • HOUBAŘ - MĚŠŤÁK - vybaven oblekem dobré značky, která se specializuje na pobyty v přírodě, ač reálně do lesa moc často nezavítá. V pohorách a s batůžkem či žebradlem, v němž nosí svačinu, cigára, flašku s pitím, repelent, antiperspirant, švýcarák, dámy i manikůru a spoustu dalších potřebností se potácí lesem. Pokřikuje na spoluhledače, že zase něco našel a že to je ale krásný žampionek, třímaje v ruce muchomůrku jízlivou či zelenou. Po spotřebování sváči v igelitovém pytlíku nechá kousek zabalen pro srnky a odhodí je kdekoli jej napadne. Totéž činí s jakýmkoli odpadem, který pak ostatní nacházejí po celém lese. Dojede-li sváču srnka, vzhledem k tomu, že si ji neumí vybalit, obvykle na tu dobrotu do pár dnů chcípne.
  • HOUBAŘ - GERONT - tito houbaři se vyznačují oblekem celkem standardizovaným, často zahrnujícím tříčtvrteční kalhoty a podkolenky. Dále se vyznačují různým počtem dioptrií a holí (tak si říkám, že už jsem asi našla kategorii, kde jsem doma! Hůl i brýle do lesa nosím taky). Houbám celkem rozumí, když už nějakou najdou a seberou. Prototyp je vybaven specielně vyvinutým smyslem pro akci, která spočívá obvykle v tom, že se ztratí a pak ho zbývající členové rodiny se řevem hledají po celém katastru (vyzkoušeno taktéž na vlastní kůži, jak v roli hledače, tak hledaného). Bohužel má velmi často s sebou příslušenství, a to:
  • HOUBAŘSKÝ POTĚR - tato kategorie zahrnuje malé a menší hledače, kteří poznají v nejlepším případě žampion, a to jen v plastové vaničce v supermarketu, kde běžně roste. Proto jsou v lese nejprve zaraženi a nesví, ovšem nález první jakékoli houby z nich činí malé motorové myši, které zuřivě běhají po lese, urvou každou houbu, již potkají, a nosí je svým hlídačům, kteří stejně obvykle řeknou, že jde o prašivku a ta se nejí. Po taktovýchto nacházíme v lese utrhané spousty hub, které neprošly touto kontrolou. I tato sorta má speciální schopnost ztratit se i v hájku čítajícím pár stromů a zajistit tak všem zúčastněným chvilky napětí.
  • HOUBAŘ - PROFÍK se vyznačuje tím, že je v lese jako doma, ví, kde které houby rostou, a sbírá jen velké pravé hřiby a další, po kterých je zrovna poptávka. Nabízí je v restauracích, nebo u silnic a výlezů z lesa, čímž přivádí neúspěšné hledače všech kategorií k vzteku. Sám houby kolikrát ani nejí.
  • HOUBAŘKA -  tato zvláštní kategorie by se dala rozřadit do mnoha dalších podkategorií, pro což však v tomto skromném pojednání nemáme prostoru. Označme si jen některé zvášť výjimečné typy. Jsou to například pěstitelky. Ne hub ani rostlin, ale sebepěstitelky. Do lesa, tak jako s odpadky a k telefonu a vůbec kamkoli přichází zásadně nalíčeny, s pečlivým make-upem a polity důkladnou dávkou parfému. Nevím, jak parfém funguje na komáry, ale na lidi v dostatečném množství působí skvěle. Oděny jsou podle posledních trendů, stejně tak i ostříhány, vlas pečlivě vyfoukán a natužen. I tento typ je vybaven schopností ztratit se, kteráž ovšem v kombinaci s lehkým sklonem k hysterii činí divy, často doprovázené akustickými efekty. Houby v podstatě nepotřebují, jen je teď u nich kanclu in říct, že jsem byla v lese na houbách.
  • Další kategorii houbařek si nazvěme třeba lesní ženy. Dá se říci, že jsou přesným opakem pěstitelek. Neřeší vzhled, ale funkčnost, takže jsou oblečeny prakticky, smrdí repelentem (ovšem jen některé, mutace "bio" odmítá chemii a potírá se citronovou šťávou). Houby celkem znají, v lese se orientují.
  • KLASIK si na houby oblékne něco s dlouhým rukávem a nohavicí, proti klíšťatům a podrápání větvemi, jak mu od malička vtloukali do hlavy jeho rodičové, klasičtí houbaři. Má koš i nůž, často zavírák, rybičku nebo kuchyňský. Houby zná v celku slušně, tedy ty "klasické", jako jsou hřiby a jejich příbuzní, bedly či masáci (což je ovšem už vyšší level, protože část klasiků trpí nepřekonatelnou fobií z muchomůrek, které nejenže nesbírají, ale často je i programově ničí). V lese se chová až na výjimky slušně, nepořvává ani nic neodhazuje.

Tato kratičká kategorizace se mi honila hlavou při sobotním pokusu o sběr hub. Dlužno dodat, že to v lese bylo horší, než na Václaváku. Zajisté najdete další mnohé kategorie lidí, kteří také propadli sběru hub, a s nimiž se třeba u vás v lese potkáváte. Podělte se o zážitky! Třeba v komentářích,...

Sdílet

Komentáře

ToB Článek je opravdu pěkný, až to tu zavonělo praváky a trochou toho parfému od Houbařky :o))<br />
<br />
Ale nejlepší je stejně vyznání lásky Goretti Podivenovi :o))

Goretti Rafael: No jo, já v těch davem upa zapomněla, že nějaký lidi tam snad nejsou.. :-) <br />
ToB: Šak proto se lidi berou, ne? :-) A děkuju za pochvalu, od Vás zvlášť potěší... :-)

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz