v chaloupce z mechu a kapradí...

Konec roku 2010

1. 1. 2011 22:37
Rubrika: Co se děje... | Štítky: Silvestr , pulnocni , mše sv. , Nový rok , 2011

Naše silvestrovské plány se měnily každou chvíli až to skončilo tak, že jsme zůstali doma. Což po Vánocích na Moravě a běžných dnech trávených hlavně v práci nebo v dopravních prostředcích neznělo zas až tak špatně. A tak jsme se dosyta vyspali, rozhodli, že nebudeme "slavit" jako všichni - chlebíčky a alkoholem, ale že se prostě budem jen tak vyskytovat a užívat si volna.

Při večerním brouzdání po internetu jsem mezi odesíláním PFky a čajem jen tak najela na stránky naší farnosti, kde jsem se dočetla, že je na Silvestra, tedy vlastně dnes, půlnoční v Dubičkách. Dubičky, nebo spíš Dubice, jsou vesnička nahóře na skalách nad Labem, odkud je krásný výhled na Portu Bohemicu. Kostel svaté Barbory jsme ještě nestihli navštívit, protože mše se zde konají pouze jednou měsíčně nebo ve výjimečných chvílích, jako je právě tato. A bylo rozhodnuto! Takže jsem odmítla nabízený grog, který vyráběla panímáma a při čaji jsme čekali na ten správný čas pro odjezd. Po vygůglování trasy a odklizení sněhu z našeho auta Venouše jsme vyrazili.

Cesta byla poměrně zajímavá. Ústí je docela dost zasněžené a tak se nedá jezdit moc rychle, o čemž nás přesvědčila i zledovatělá zatáčka, která nám zajistila první pořádný smyk letošní zimy. Naštestí v blízdém okolí nebyl nikdo a nic, do čeho by se dalo narazit, takže jsme díky Bohu mohli pokračovat v cestě. Dalším drobným problémem byla neznalost terénu ve spojení s tmou, která poněkud (teda spíš zcela) znesnadňovala orientaci, hlavně po vyjetí z Trmic. A tak jsme se řídili trochu opsaným itinerářem, trochu značkami a trochu taky intuicí (to hlavně já). Druhé jmenované nás zavedly na cestu, která by se snad dala nazvat i zcestím. Až pozdě jsme objevili drobnou, v křoví ukrytou ceduli s nápisem "silnice se v zimě neudržuje". Toho jsme si tedy ostatně všimli už při nájezdu na ni, ale vzhledem k tomu, že se cesta tvářila aspoň skorosjízdně, riskla jsem to. A tak jsme se, s dvacítkou na tachometru a spontánní a naléhavou modlitbou o zachování života na rtu, ploužili lesem, tmou, po cestě, na níž leželo místy deset a místy víc centimetrů sněhu a po níž sem-tam prošla srnka. Venouš hlásil, že je venku mínus sedm a že za 15 minut začíná mše. Uprostřed lesa to nevypadalo moc nadějně. Navíc jsem netušila, kde jsme. A jakmile se nám podařilo zdolat naši zkratku (s oddechnutím a známým sloganem "sice je to dál, ale zato horší cesta"), dostali jsme se na rozcestí, netucha, kam jet. Intuice nás vedla doprava, dál do kopce. A po zdolání dalších 8 kilometrů šnečím tempem jsme se konečně dostali do Dubic! Drobné zapadnutí do závěje a následné vytlačování Venouše zpět na cestu nám přišlo jako prkotina. Hlavně v okamžiku, kdy jsme stanuli v liduprázdné ulici před zamčeným a zarýglovaným kostelem, kde nebyla ani noha a hodiny odbíjely půlnoc. Začal obvyklý rachot, zmenšený přímo úměrně počtu obyvatel Dubic. A najednou se ze tmy vyloupla malinká stařenka v šátku a nějaká další paní, které mířily ke kostelu. A tak jsme se zeptali, a bylo to tady. Jsme tu správně, jen má pan farář (jako obvykle) zpoždění. A pak už to bylo jen krásné:

Pan farář dorazil jen kratičce po půlnoci a před kostelem nás stálo šest. On, jeho pastorační asistentka Maruška, ony dvě dámy a my dva. Pan farář nás ještě informoval o tom, že sem míří ještě dva pěšáci, kteří chodí tradičně pěšky z Trmic (což by pro mně byl výstup hodný zahájení tak dva dny předem) a že na ně počkáme. Mezi tím jsme si rozdělili čtení, ministrování, žalm,... - vše v milé atmosféře, doprovázeni kraválem a světelnými efekty zvenčí. Dorazili i pešci a mše začala. Krásná, ale prostá, bez varhan, i tak jsme zpívali koledy a děkovali za minulý rok, vyprošovali sobě i všem lidem Boží požehnání a pomoc do roku dalšího a myslím, že jsme všichni vnímali zvláštnost a krásu chvil, které obvykle trávíme jinde a jinak.

Po mši jsme krátce popovídali se dvěma "domorodými" obyvatelkami, které nás pozvaly i na další mše, které probíhají každou třetí neděli od tří, prý aby se to lépe pamatovalo, a pak jsme se vydali domů. S radostí nad krásně stráveným časem, nad tím nejlepším zahájením roku 2011 a s vědomím nové tradice trávení silvestrovských večerů a nocí...

Zobrazeno 4075×

Komentáře

Ki-ki

jéé, to je krásný, má to úplně kouzelnou atmosféru... Chtěla bych vám s Vítkem do nového roku popřát radost, lásku a mnoho Božích milostí! +

Podiven

I my Vám, milé Krásky, přejeme požehnaný rok 2011! +

Evelyn

Hezke, poeticko vtipne :)
Diky
Pozehnany cely rok spasy 2011.
(pouhe "To se mi libi" mi prislo ponekud odflaknute)

Goretti

Díky, Jakube, totéž přejeme i Vám :-)

Zobrazit 4 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz