Jak jsme ochutnávaly Beaujolais nouveau

To vám bylo tak. Na zkoušce jednoho sboru, kde zpívám, a kde donedávna zpívala i naše šéfka z kvartetu Modrý čtyřlístek, nás poprosila jedna kolegyně, jestli bychom s kvartetem mohly a chtěly zazpívat pár písní při takové komorní akci, nazvané Slavnosti Beaujolais. Že tam bude pár lidí, příjemné prostředí, dobré víno a i něco k snědku, a že taky nějaké vínečko dostaneme domů. To nás až tak nebralo - jsme rády za každou nabídku, protože se otrkáváme a snažíme se ztrácet trému. A tak že jo.

Sešly jsme se kolem půl páté v Nazaretě na poslední zkoušce, já díky VOXu nestíhala vůbec nic - ale přejely jsme těch asi 7 písní, které jsme si připravily a běžely na bus. Místo určení - Vinotéka někde kolem Kaprovy ulice nedaleko Staromáku. Našly jsme to překvapivě rychle. Už naše  entrée bylo velmi efektní - majitelka vykřikla "Oh, to je jistě kvartet!" a jala se nás vítat, třást nám už tak se třesoucíma rukama a ukázala nám koutek, do něhož se už za chvíli máme vměstnat a začít pěti. A taky se tu prý máme rozezpívat - podotýkám, že se tam všude potloukali lidé, povídali si, smáli se a atmosféra byla podbarvena hudbou. No, prostě ideální prostor pro rozezpívání. 

V nejzastrčenější minichodbičce (představte si místnost asi tak 5 x 10 metrů - to byla celá vinotéka a chodbičky byly tvořeny skříněmi a lednicemi s víny) byly věšáky a pidizáchod. Tam jsme se převlékaly a malovaly si obličeje na obličeje, na zkoušení jsme zalezly do skladu velikosti jedné kancelářské kóje v moderních open-spacech a tam jsme zkoušely. Za chvíli přiběhla majitelka a hlásí - "Holky, zpívat!" pak jí došlo, že to zní zvláštně, tak přidala nesmělé "prosím". Vyšly jsme tedy na "plac" nebo spíš placíček a začly. Lidi dokonce i přestali povídat a poslouchali, usmívali se - bylo to najednou moc příjemné. Ale přiznám se, že tato forma výzvy k začátku produkce nás dost dostala - jsme si připadly jako nějaké nájemné komediantky, za které se fakt nepovažujeme... Paní nás a všechny přítomné velmi vytrvala oslovovala jako dámy a pány, všude bylo spoustu jídla a sommeliér začal povídat o Beaujolais. Pokusím se něco málo převyprávět, ovšem s přibývajícími vzorky klesala nejen tréma, ale taky schopnost zapamatování si :-) Tak tedy:

Beaujolais Nouveau est arrivé! aneb nové Beaujolais je tady! - tyto nápisy nás už aspoň od začátku listopadu upozorňují na čas, který se právě přiblížil. Na dobu nového vína, asi "nejrychlejšího", nebo jak to říct - Beaujolais. Celý ten humbuk kolem tohoto vína je vlastně jen prvotřídní mediální bublinou, geniálním marketingovým tahem.  Beaujolais je každoročně spíše nadbytek, a ani nevím jak někoho napadlo, že když se něčemu udělá náležitá reklama, lidi to přece jasně koupí! Někde jsem dokonce četla, že sami Francouzi toto víno moc nemilují, takže většina jde "do světa". Tam má velké úspěchy - například v Japonsku nebo v USA. 

Na obrázku vidíte, kde se Beaujolais pěstuje, jedná se, myslím, o jižní část Burgundska.

Jedině víno odrůdy Gamay, pěstované v asi 38 vesnicích a ručně sbírané, si může přivlastňovat název Beaujolais nouveau. V asi 1/3 z nich je pěstováno  Beaujolais-Villages - mělo by být kvalitnější, lepší (snad i je, nám tedy víc chutnalo). Ve Francii prý k tomuto vínu jedí zabijačkové speciality, klobásy a sýry (hlavně kozí - brr) - vše toto bylo podáváno a je pravda, že ač jsme to nečekaly, docela to k sobě ladilo...  To je cca vše, co jsem si zvládla v hlavě nějak srovnat :-) 

A tak jsme ochutnávaly, zpívaly (nakonec přiližně 15 písní, některé po velmi dlouhé době) a bylo deset - a tak jsme se rozloučily, vyfásly každá lahvinku  Beaujolais-Villages a šlo se domů. Se zvláštním pocitem - nejdřív naštvanost z přístupu "objednatelky", pak radost z rozzářených očí (a nebylo to jen vínem) přítomných, únava - stůjte 3 hodiny na fleku jak trumbery.... Ale ve finále to asi dopadlo dobře. Rozhodně to byla zajímavá zkušenost, doplněná novými znalostmi, dobrotami, prvně jsme ochutnaly Beaujolais, poznaly nové lidi a tak...