Silvestr "po evangelicku"

Letošní Silvestr jsem po asi 2 - 3 letech nemusela trávit v práci, což pro mě bylo sice super zprávou, ale z druhé strany se objevila téměř nerudovská otázka "kam s ním" - tedy spíš "kam na něj"? Kamarádka z ČCE mě pozvala do rodiny jejich faráře, prý bývá u něj v bytě společnost všech možných lidí - ať už různého věku, barvy, názorů či vyznání. A tak jsem to nadhodila na příslušných místech a šlo se.

V bytě, do něhož jsme dorazili, už to hřmělo hovorem, no bodejť - už tam mohlo být tak 15 - 20 lidí. Farářovi nás přijali velmi pěkně, usadili do místnosti a po kratičkém představení nováčků - tedy i nás - začal první blok písniček. Zpívalo se ze "Svítáku", což je zpěvník Svítá, který se  mi velmi zalíbil. Bloky písniček střídalo povídání, krmení, pití všeho možného a návštěvy "Konopiště", což není známá stavba historické hodnoty, ale místnost, kde se hulí, na jejíchž zdech jsou mnohé pozůstatky jelenů, muchlonů a jiných rožnatců a parožnatců. Přijali jsme pozvání pana faráře a zavítali i na "Konopiště". Bylo tam klidněji, ale o to těžší vzduch, který byl zpočátku zahušťován obyčejnými cigaretami, ale po chvíli jsme byli seznámeni se Silvestrovským zvykem - kouřením doutníčků před půlnocí. A tak jsme se - sic na půl, ale přece - zapojili do tohoto zvyku a já poprvé ochutnala doutník. No, myslím, že mi to víc voní, když se to je "čuchá", ale rozhodně to byl silný zážitek :o) Tak silný, že jsem ho ze sebe i ze všech oblečků cítila i druhý den :o)

A najednou bylo tři čtvrtě a šlo se dát poslední blok písniček, který vyvrcholil písní "Moc předivná" Tuhle nádhernou písničku napsal jako báseň Dietrich Bonhoeffer krátce před svojí popravou na konci roku 1944. Byl odsouzen za svoji účast na přípravě atentátu na A. Hitlera a na jeho příkaz byl také 9. 4. 1945 popraven. 

Byl to moc hezky strávený Silvestr, ač mi trochu chyběla mše svatá na závěr roku - díky za něj! A teď si přečtěte báseň D. Bonhoeffera: