v chaloupce z mechu a kapradí...

Loreto 2007 - den čtvrtý

10. 9. 2007 22:34

Den čtvrtý, čili pátek. Nejošklivější den, co se počasí týče – prší nebo leje… Dopoledne bylo věnováno prohlídce historického centra Senigallie, já jsem však díky svému zlomenému běháku už po prohlídce hradu zjistila, že pokud chci dojít zítřejší pouť do Loreta, tak se bude muset zbytek dopoledne obejít bez mé maličkosti. Evča se rozhodla mě doprovodit a tak jsme po maličkém bloudění zapadly do naší oblíbené kavárny a při kafíčku jsme povídaly a četly… Naši kamarádi delegáti :o) měli ještě navštívit starostku a pak jsme se měli všichni sejít u Dómu na oběd, včetně našich přátel Líbanců. V půl jedné jsme byly s Evčou nastoupeny u Dómu, páni řidiči si hráli kalčo a možná taky trochu netrpělivě vyhlíželi zbytky naší skupiny – hlad není kamarád nikoho… A tak jsme se nabídly, že je v tom kalču vyklepnem :o). Nakonec to dopadlo tak, že jsme se rozdělily a každá jsme hrála s jedním Michalem, vítězství bylo chvíli na jejich, chvíli na naší straně, no, vždyť my to vlastně ani nepočítali, takže žijeme s vědomím remízy. A je to tak dobře.

Po kalču jsme si chvíli povídaly s pánem, který se taky o nás staral a připravoval oběd, měl starost, kde jsou všichni..

Naštěstí se v pořádku dostavili jen se zpožděním, způsobeným dlouhým povídáním paní starostky :o). A po obídku jsme se měli vydat k mé patronce – Marii Goretti na pouť, kterou jsme však díky dešti vzdali a rozhodli se raději načerpat síly na zítřejší pochod. Ač mě to mrzelo, o den později jsem byla ráda, protože by věci příští možná dopadly úplně jinak.. Pán Bůh ví, co proč dělá… Takže jsme se rozešli do svých příbytků, nebo do kaváren, zmrzlináren a kdoví, kam ještě. My se Sláňou jsme tedy šly (překvapivě) spát.

Večer se naštěstí počasí umoudřilo a my se vydali na festu, která byla věnována všem poutníkům, a na níž jsme též měli prezentovat nějak ČR. Vyhrála polka a pohybovka „Jesus, I love you“ (typicky česká, že…? :o)). Festa byla velmi příjemná, jen mám pocit, že tam zrovna moc lidí – poutníků nepřišlo… No, nevím… A po festě hurá „domů“ – vždyť to byla naše poslední noc v Senigallii a bylo třeba předat dárečky, poděkovat, sbalit se…

Dorazily jsme celkem rozumně, ale Vivien už spala, tak jsme jen řekly Sandrovi, že si skočíme dát věci nahoru a přijdem se „napít“ :o). V pokoji jsme každá vzala své dárečky a šup dolů – Sandro byl překvapený, bylo moc fajn, že jsme každá měla něco jiného – Slivovici a hrnečky z Osovky (Maruška), Becherovku a Rumové pralinky (Evča) a dvě CD s českou klasikou a Hašlerky ode mě – Sandro měl velkou radost, aspoň se tak tvářil..)) A my se vrhly do víru balení – a že to byla hrůůůza…

 

To be continued...

Zobrazeno 1382×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz