Jan Skácel, Mrtví
Stále jsou naši mrtví s námi
a nikdy vlastně nejsme sami
A přicházejí jako stíny
ve vlasech popel kusy hlíny
Tváře jakoby vymazané
a přece se jen poznáváme
Po chrpách které kvetly vloni
slabounce jejich ruce voní
Tiše mne zdraví jako svého
hrbáčka času přítomného
Skacel je nejvic :) mam ho rada moc. dik za basnicku, kterou sem od nej dotedka neznala.
Jj, taky ho mám moc ráda.. - pokud neznáš, doporučuju CDko od Hradišťanu, kterej moc krásně zhudebnil Skácelovy verše, mj. i tuto báseň...
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.