Ach ta škola...

Tak mi opět začala škola. Velkou radost z toho nemám, já tam moc nechtěla, k podání přihlášky mě kamarád přemluvil poslední den, kdy byla možnost ji podat. Bylo to vtipné, jsem byla zrovna v Olomouci a hledala jsem poštu, naštvaná, že do hloupé přihlášky nacpu poslední penízky. Kopii jsem ani neměla, jsem si řekla, že když to ztratí, tak tam asi nemám být... A neztratili...

Za nějakou dobu přišla pozvánka na přijímačky. To jsem si říkala, že nějaké přijímačky, to nic není, když udělám státnice (bakalářské), tak už všechno. A státnice jsem udělala a hop - a je tu lidoop. Teda - to taky, ale hlavně bylo hop a přijímačky taky. Jardovi jsem to říkala tak 4x minimálně, ale stejně zapomněl a když mě potkal na schodech na odchodu, pěkně brblal. Tak jsem se trochu naštvala, ale jela jsem. Na mhd bus jsem hupla s tím, že pospíchám, protože jsme měli sraz s tím přemlouvacím kolegou, že pojedeme autem. Jen jsme ujeli pár set metrů busem, vlítlo do nás auto. Takže nás řidič vyhodil a šlo se pěšky. Ale jděte pěšky z Libuše na Modřany na tramvaj... Skoro mě napadalo, že tam asi teda nemám jet. A přišla jsem na jeden nápad - když teď zavolám kolegovi, že se opozdím, a on bude brblat, tak nikam nejedu. A volám, volám.... Kolega byl (v té chvíli bohužel) velmi milý a vstřícný, a tak jsem jela.

I ve škole to vypadalo zajímavě. Poté, co jsem vystála špatnou frontu (ta byla na angličtináře), jsem si vystála tu správnou a už to frčelo. Dostali jsme 40 minut a 60 otázek, z toho 20 z jazyka. Hrůza mě objímala, ale nějak jsem to zaškrtala (řka - Pane, jestli chceš, abych tu byla, tak to zařiď, páč já nic neumím) a po 20 (!!!) minutách jsem za všeobecného údivu - oni netušili, že můj způsob je Sazka - odkráčela. Celkem jsem byla přesvědčená o tom, že jsem se právě rozloučila se svojí alma mater a už se neuvidíme, otázky byly jiné, než u státnic a já se na nic jiného nekoukla. A zase bylo všechno jinak...

Za nějakou dobu vylezl na netu počet bodů a "hrozil" přijetím. A pozdější pořadník to potvrdil, takže jsem byla opět přijatá. Pán tu moji prosbu u zaškrtávání asi vzal vážně a tak jsem dnes přijela ze zápisu, malinko se bojíc, co nás to zase čeká za hrůzy - vždyť máme jen 3 semestry přednášek a pak zase státnice - ohavnost... Ale tak nějak doufám, že i ta statistika dopadne, prtože když mě tam Pán dostal, tak se holt snad i postará o to, abych se hned po chvíli neloučila...

A tak mě učí spoléhat víc na Něj, než na sebe, což mě často dost bolí, ale nakonec jsem vždycky spokojená - teda, když nechám režii na Něm...